Co jsou separatistická jednání? Příklady v historii

Dosažení mírových dohod je jediným způsobem, jak se vyhnout ztrátám a krveprolití při vojenských střetech. Vlády obranných zemí se po celou dobu snažily ukončit ničení a zabíjení. K dosažení míru se strany vždy uchylují k vyjednávání. A pouze kompromisem je možný výsledek vhodný pro všechny strany konfliktu.

Vyjednávání

Pojmy uspořádání s přihlédnutím k dodržování zájmů každé ze stran zapojených do komunikačního procesu se nazývají jednání. Během diskuse o jakémkoli problému nebo sporné otázce jsou zkoumány názory a poslouchány názory oponentů. Na základě cílů sledovaných stranami vyplývá konfliktní situace, jejíž řešení spočívá v hledání kompromisů. Jednání obvykle vedou k urovnání sporů.

V moderním světě se diskuse a dohody uchylují všude. Na zasedání představenstva společností, v každodenním životě a v práci. Obvykle se označuje termínem "vyjednávání" vzájemná touha dosáhnout souhlasu. Ale existují situace, při kterém strany nikdy nenajdou přijatelné řešení.

Ve světové praxi probíhají jednání mezi vládami zemí. To je tedy velmi důležité ve vojenských konfliktech nebo sporných situacích týkajících se ekonomické a územní stability zemí.

Existují takové typy jednání:

• poziční;
• racionální.

První z druhů může mít měkké nebo tuhé formy, přičemž druhý je považován za účinnější. Mírná jednání vedou pouze k nekonečným ústupkům a neefektivnosti vyjednávacího procesu. Tvrdá forma zaručuje úspěch pro některého z účastníků nebo v menší míře pro všechny soupeře.

Racionální vyjednávání je považováno za nejsprávnější druh debaty. V důsledku toho strany získají výsledek rovný jejich ústupkům. To znamená, že každý kompromis je považován za přiměřený návrhům druhé strany.

Dalším typem způsobů, jak dosáhnout dohod, jsou separatistická jednání. Rozdíl je, že několik účastníků vytváří určitou samostatnou společnost tajně od vojenských spojenců. Jeden z členů sdružení vstupuje do jednání s nepřítelem a hájí své zájmy.

Separatistická jednání

Podstatou komunikace mezi protivníky je jejich tajemství nebo spíše oddělení od ostatních účastníků. Takto mohou probíhat jednání o fúzi společností, prodeji a dalším prodeji jednotlivých odvětví podnikání.

Takže separatistická jednání co to znamená? Nejčastěji se jedná o diskusi o dosažení konsensu mezi protivníky, aniž by se do těchto jednání zapojili spojenci. Hlavním cílem těchto diskusí je hájit své zájmy a chránit před útočníky a zároveň ustupovat od dohod uzavřených dříve.

Historie zná mnoho takových faktů a lze je do jisté míry nazvat zradou. Separatistická jednání mezi válčícími koalicemi však mají jednotný cíl-zachování integrity a nezávislosti státu, úspora životů občanů a vyloučení rizik ztráty materiálu. Strana, která chce uzavřít separatistický mír, přijímá určitou neutralitu a zavazuje se, že nebude vystupovat proti agresorovi.

Příklady z historie

Co je to separatistické vyjednávání, lze pochopit z lekcí minulosti. Nejvýznamnějším příkladem byly diskuse o ruském míru s Německem během první světové války. Sovětský svaz hledal alternativní řešení pro urovnání vztahů se čtyřnásobným svazem.

Brestská jednání naznačují, že SSSR se během války snažil chránit sebe a hájit své zájmy. Také v roce 1941 Unie vyjednávala s fašistickým Německem, které nevedlo k ničemu, jak je známo.

Separatistická jednání s Německem

Sovětský svaz se pokusil smířit s nepřítelem během dvou světových válek. Jednání byla vedena Ruskem v roce 1918 odděleně od dohody, Německo, v menší míře Rakousko-Uhersko, vystupovalo ze čtyřnásobné unie.

Bolševické vedení oznámilo, že základem separatistického světa jsou dohody o sebeurčení států a Národní integrity. Unie se tak pokusila alespoň nějak vyrovnat své záměry přijmout podmínky nepřítele.

Německo zase prohlásilo, že absolutně není proti podpoře návrhů SSSR, ale za předpokladu, že se jich budou držet i země dohody. Účastníci čtyřnásobné unie si byli dobře vědomi, že ani Anglie, ani Francie s tím nesouhlasí.

Podmínky Brest-Litevské dohody

Základní principy předložené SSSR byly:

• vyloučení násilného přistoupení dobytých zemí;
• samostatnost národů utlačovaných během války;
• politické samostatnosti národů;
• udělení úplného práva na sebeurčení národním skupinám na připojení k územím dané země;
• stanovení jejich zákonů národními menšinami a ochrana jejich vlastních zájmů;
• vyloučení vojenských povinností na konci nepřátelství není žádná ze stran finančně povinná vůči druhé;
• vedení stanovených principů při sebeurčení kolonií.

Unie se snažila během války zachovat země ztracené carským Ruskem. Připojte se k pobaltským státům a Polsku. Bolševici tak budovali ochranu před kapitalistickým řádem Evropy.

Návrh německého separatistického míru ve druhé světové válce

Konfrontace s hitlerovským Německem měla klasický vývojový krok. Na začátku války, kdy unie nebyla připravena k útoku, začala vláda vést separatistická jednání s říšským sněmem. Poté, v roce 1945, se situace zásadně změnila a Hitler se snažil uzavřít mír se SSSR.

V roce 1941 Stalin učinil velké ústupky a nabídl Hitlerovi pobaltské státy, Moldávii a později Bělorusko a Ukrajinu jako ústupky. S čím Reichstag nesouhlasil, mnoho německých politiků považovalo toto odmítnutí za chybu.

Až do roku 1944 pokračovaly spojenecké separatistické rozhovory s Německem. Podmínky však byly pro agresora stále méně atraktivní.

Obecně lze o separatistických jednáních říci, že jde o přirozený proces v jakékoli vojenské konfrontaci. Je vždy přítomen a je racionálním řešením konkurenčních zemí, jak se dostat z konfliktu s přijatelnými ztrátami.