V čem pomáhá svatý antonín veliký

O tomto starověkém křesťanském svatém otci bylo napsáno mnoho textů, ale zvláštní místo zaujímá skladba Athanasia Velikého "život Antonia Velikého". Toto dílo je považováno za jedno z nejlepších díky poučným popisům asketického života svatého asketa.

Reverend Anthony se stal zakladatelem křesťanského poustevnického mnišství. To je, když několik poustevníků pod vedením avvy (jednoho mentora) žije v jeskyních (poustevnách) nebo chatách odděleně od sebe a neustále se oddává modlitbě, půstu a práci. Několik pousteven pod správou avvy se nazývalo Lavra, odtud pochází dodnes zachované jméno: Kyjev-Pecherskaya, sv. d.

Než pochopíme, co Svatý Antonín veliký pomáhá, ponoříme se do jeho životní historie, protože tam najdeme všechny odpovědi na otázky, které nás zajímají.

Život

Reverend Antony se narodil v Egyptě ve vesnici Koma poblíž Heliopolu v roce 251. Jeho rodina pochází z šlechtického rodu, jeho rodiče byli křesťané, a proto byl vychován podle Kristových přikázání. Celé jeho dětství strávilo v rodičovském domě. Blíže k dospívání ho chtěli dát ke studiu gramotnosti, ale mladý otec odmítl opustit otcův dům. A s vrstevníky prakticky nekomunikoval.

Antony vyrostl jako poslušný syn a rád chodil s otcem a matkou do Božího chrámu. Všechno, co tam bylo čteno a kázáno, pozorně poslouchal. Ačkoli jeho rodina byla bohatá, chlapec byl skromný a nevyžadoval sofistikované oblečení, jídlo a další excesy, všechno bylo mírné, pro pedagogické účely.

Osud

Když zemřeli rodiče svatého Antonína Velikého, zůstal pro staršího a sám se začal starat o velkou farmu a mladší sestru. Do té doby mu bylo asi dvacet let. Po nějaké době se s ním stal případ, který určil celý jeho další osud.

Jednoho dne, jako obvykle, se Antony chystal jít do chrámu. Na cestě vždy přemýšlel. Přišli na mysl apoštolové a věřící, kteří při prodeji svého majetku a ponechání všeho světského věřili Pánovým učedníkům všechny své prostředky a šli za ním.

Boží prozřetelnost

Po překročení prahu chrámu uslyšel bohatý mladík slova z evangelia, která k němu směřovala (Mt., 19:21). Okamžitě měl takový dojem, jako by s ním mluvil sám Spasitel.

Byla to pasáž z evangelia, kde Ježíš Kristus mluví s mladým mužem, který plnil Kristovy smlouvy, ale přesto chtěl vědět, co jiného mu v duchovním životě chybí. Ježíš odpověděl, že pokud chce být dokonalý, ať prodá veškerý svůj majetek, peníze, které obdrží, rozdá chudým a pak bude mít všechno dobré v nebi, a pak ať přijde a jde za ním. Když mladík uslyšel tato slova, zarmoutil se a šel pryč, protože měl velký majetek a nechtěl ho prodat.

V této pasáži evangelia Pán hovoří o jednom z nejdůležitějších slibů mnichů-nestáhnutí. Antonius vzal tato slova k srdci. Jako by to pro něj bylo osobně řečeno. V životě svatého Antonína Velikého je napsáno, že je okamžitě prodal majetek a desítky hektarů úrodné půdy. Jednu část výtěžku rozdal místním lidem, aby ho neobtěžovali, a druhou část chudým. Třetí část získala sestra, která byla dána do péče ctnostných panen žijících v příbytku. Sám Antony se oddával osamělé modlitbě poblíž proč doma.

Mnišství

Po zahájení své poustevnické cesty si Antony uvědomil, co mu chybí duchovní průvodce, takže někdy opustil své odlehlé místo a šel hledat moudré lidi, aby od nich získal moudré vedení. Ale pak se znovu vrátil na své původní místo. Tak krok za krokem obohatil svou asketickou cestu světlem božské služby a modlitby.

Budoucí světec nezapomněl na fyzickou práci, protože se snažil vydělat na živobytí a obětoval zbytky pozůstatků znevýhodněným lidem.

Potíže

Všichni obyvatelé sousedství viděli Antonyho dobré skutky a byli k němu velmi uctiví. Ale to ho nejméně zajímalo, protože se neustále oddával těžšímu výkonu-Modlitební vigilii, kterou mohl strávit celé noci. Jedl jednou denně - po západu slunce. Měl nejjednodušší jídlo-chléb se solí a čistou vodou.

Svatý poustevník spal hlavně na holé zemi a rogozka mu sloužila jako přikrývka. Poté se rozhodl zhoršit svůj asketický čin a odešel do hrobek. V jednom z nich se uvěznil a zaplavil vchod velkým balvanem a předem se dohodl se svým známým, že mu přinese chléb.

V hrobce zažil Svatý mnoho pokušení, ale to vše důstojně vydržel a byl posílen pouze duchem. Svatý Antonín strávil ve svém dobrovolném uvěznění asi patnáct let. Poté v roce 285 odešel na východ od řeky Nilu a našel tam horu, aby se uchýlil k modlitbě. Tam strávil dalších dvacet let.

Nové místo pro poustevnu

Brzy našel místo, kde lidé dlouho nežili, ale bylo plné nejrůznějších pozemských hadů. Jakmile se však Reverend usadil v něm, někam zmizeli, jako by byli vyhnáni nějakou mocnou silou. Antony, který si připravil pololetní zásobu chleba (těžil vodu ve svém domě), se uchýlil dovnitř. Chléb mu byl přinesen dvakrát ročně.

Někdy k němu přišli lidé, aby s ním promluvili, ale nenechal nikoho na svém plotu. Ale pokud jsem pochopil, že to byla Boží vůle, mluvil jsem s touto osobou malým oknem své, abych tak řekl, samotářské buňky.

Intriky nepřátel

Návštěvníci někdy slyšeli z jeho pokoje podivné zvuky jako výkřiky, řev, sténání a sténání, někdo nutkavě požádal reverenda, aby opustil místo. Lidé se začali divit, co se tam děje. Když se přiblížili k oknu, uviděli do očí bijící démony. Ze strachu začali lidé křičet a volat Antonia. Ten, který přišel ke dveřím zevnitř, jim okamžitě doporučil, aby co nejdříve opustili toto místo a spoléhali se na vůli Pána, aby se ničeho nebáli.

Svatý Reverend Antonín Veliký v této cele strávil dvacet let života. Postupně k němu lidé opět šlapali po silnici, protože někteří z nich ho chtěli napodobit.

Jednoho dne se lidé, kteří si velmi přáli vidět svatého poustevníka, rozhodli u něj vyrazit dveře. Svatý k nim okamžitě vyšel. Podle modliteb svatého Antonína Velikého se pak mnozí z přítomných uzdravili ze svých nemocí a z některých byli vyhnáni démoni.

Maximian

Svatý Antonín Veliký věděl, jak mluvit inspirované projevy, a tím utěšoval postižené, smířil bojující a někteří z nich vstali na cizí cestu. V blízkosti cely poustevníka se postupem času začali usazovat další mniši. A když poslouchal Boží vůli, stal se jejich duchovním průvodcem. Kláštery byly v té době uspořádány podle podoby takových pousteven.

Ale v roce 308 císař Maximian uspořádal násilné pronásledování křesťanů, jejichž krev tekla řekami. Svatí mučedníci byli posláni k soudu v Alexandrii, následoval je i Antony, aby se zapojili do sporu s ariány. Chtěl zemřít pro Krista, ale nechtěl konkrétně provokovat vládce k popravě. A to bylo v rozporu s Boží prozřetelností.

Během tohoto období pomáhal, než mohl, odvážným vyznavačům uvězněným v žalářích. Ale co je nejdůležitější-duchovně je podporoval, vyzval k vytrvalosti víry.

Odveta

Toto chování Antonyho a mnichů, kteří ho obklopili, se soudci velmi nelíbilo a poté nařídil, aby opustili město. Někteří z jeho oddělení se rozhodli odejít do důchodu, ale Antony se na další den, když si umyl šaty, znovu objevil ve všem čistém před igemonem a vzdorně vzdoroval mučitelům. Za to mu hrozila rychlá smrt, ale Bůh to nechtěl.

Když mučedník zemřel biskup Peter z Alexandrie, Svatý Antonín opustil toto nešťastné město zpět do svého kláštera, aby se znovu uchýlil k modlitbě.

Nový úkryt poustevníka

Modlitba svatého Antonína Velikého byla tak silná a bohově inspirovaná, že lidé, kteří ji cítili, nenechali mnicha samotného a přicházeli k němu v houfech. A opět je utěšoval, dával pokyny a uzdravoval. Od tohoto člověka k němu začalo přicházet stále více. Nechtěl o něm přemýšlet, rozhodl se jít do horní Théby, kde nebyl znám. Ale zatímco čekal na loď, když seděl na břehu, uslyšel Pánova slova, aby šel do vnitrozemské pouště. Svatý neznal cestu tam, ale Pán mu řekl, aby se držel Saracénů. Poté, co strávil tři dny na cestě, viděl Antony horu, která byla obklopena planinou s několika palmami, a chladný pramen tekoucí na jejím úpatí. Okamžitě pochopil, co přesně o tomto místě mu Pán řekl.

Ve skále našel malou jeskyni a oddával se zbožnosti. Tato hora se následně stala známou jako Antonieva. Saracéni, kteří někdy cestovali do této oblasti, mu přinesli chléb. Aby je nezatěžoval, našel pozemek a zasel ho pšenicí. Lidé ho však znovu našli, a pak si uvědomil, že je nemožné skrýt se před lidmi, a začal pěstovat zeleninu, aby posílil síly svých svěřenců.

Boj s divokými zvířaty

Antonína velkého okamžitě začali přicházet nezvaní hosté-divoká zvířata. Jednoho dne, když jednoho z nich chytil, ho milosrdně požádal, aby řekl všem ostatním kolegům, aby na toto místo nenavštívili a nepoškodili postele. Stalo se to - už se tady divoká zvířata neobjevila.

Čas plynul a Antony zestárl. Kvůli slabosti zdraví ho mniši požádali, aby mu přinesl zeleninu, olivy a jedle. A on jim dal na oplátku ručně tkané koše (takže jim chtěl něco vrátit za jejich péči).

Nové výzvy a zázraky

Jednoho dne zbožná bratrství požádala Antonyho, aby navštívil jejich klášter, a on souhlasil. Cestou jim došla voda a začali umírat žízní, ale zázračnou modlitbou reverenda ze země se náhle probojoval zdroj čisté vody.

Poté, co ještě nějakou dobu zůstal s inoky, se svatý spravedlivý vrátil k sobě na vnitřní horu, aby znovu v naprosté pokoře a tichu vykonával své modlitby.

Ale lidé ho stejně nenechali na pokoji, a tak se vlna pověstí o zázračném dělníkovi dostala až k samotnému králi Konstantinovi Velikému a jeho synům, kteří mu napsali dopis. Zbožný starší ho nepřijal a vysvětloval poslům, že by neměl být překvapen pozorností krále, ale lépe-Bohu, který se otevřel prostřednictvím svého Syna Jednorozeného.

Ale pak zasáhli další mniši a řekli, jak tito králové pomáhají a chrání křesťanství, a pokud budou jejich zprávy ignorovány, mohou být v pokušení.

Odchod do jiného světa

Den jeho smrti věděl Svatý Antonín Veliký předem. Předtím navštívil mnichy na vnější Hoře a varoval, že brzy opustí tento svět. Mniši naštvaní touto zprávou začali slzavě žádat, aby od nich v klášteře přijal smrt. Ale odmítl a dal jim rozloučení.

Uplynulo několik měsíců a Antony onemocněl. Před dnem svého zániku zavolal dva inoky, kteří s ním žili a pomáhali mu kvůli jeho stáří, rozloučil se s nimi a odkázal pohřbít své tělo v zemi.

V životě svatého Antonína Velikého je psáno, že žil téměř 106 let, a v roce 356 se Reverend postavil před Pána.

Pronásledování ďábla

V jeho životě se opravdu staly úžasné věci. Sám ďábel se s ním zapojil do boje, který mu začal opravovat nejrůznější intriky, vyháněl ho z těchto míst a umisťoval své odporné sítě.

Nejprve sváděl mnicha vzpomínkami na neopatrnou minulost, na bohatství, na opuštěnou sestru, na lahůdky v jídle a vybavení, na cestě cizího života naháněl strach z slabosti těla a obtíží.

Ale Svatý poustevník to věděl, jak bojovat s takovými pokušeními. Jeho zbraní byla víra, silný duch, upřímná modlitba, láska a naděje pro Pána.

Utrpení vášní

Právě v těchto pasážích z jeho života lze pochopit, v čem Svatý Antonín veliký pomáhá. Pak se lstivý rozhodl jednat jiným způsobem. Vzal ženskou podobu a v noci přišel k Antoniovi. Ale marnotratná vášeň nezmizela horlivou víru svatého mnicha v Pána, který přivedl na mysl myšlenky na oheň v pekle. A pak zhasla horečka satanského svádění.

Když Satan viděl, že tento mnich je horlivým asketem, povolal své smradlavé a zlé duchy. V noci přišli a mlátili mnicha k smrti. Podle svědectví reverenda Antonyho nebyla bolest, kterou cítil, možná, ani ji nebylo možné srovnávat s bolestí způsobenou lidmi. Milosrdný Bůh však nezanechal bez útěchy a pomoci Antonyho, kterého uzdravil a postavil na nohy.

Nezvaní návštěvníci

Satan se opět rozzuřil, nenechal chudého mnicha na pokoji a znovu ho podrobil strašlivému utrpení. Lstivý chtěl zlomit vůli svatého a byl vášnivý, aby ho přivedl k naprostému zoufalství. V noci zasáhl takový hrom, ze kterého se stěny samotářské buňky reverenda třásly a téměř se rozpadly. A pak se na něj ze všech stran vrhli služebníci Satana v podobě divokých zvířat. Vrčeli, vylévali a syčeli a všichni se chtěli vrhnout na Antonyho, aby se rozbili. Lev byl připraven spěchat každou minutu a ztuhl ve skoku, vlk se oskočil, had se kroutil a vůl se vzpamatoval.

Antony, zranený útoky nezvaných návštěvníků, se svíjel bolestivou bolestí, protože byla nesnesitelná, ale nezažil strach. Začal odsuzovat zlé duchy a řekl jim, že kdyby byli skutečně silní a měli moc, mohl by se s ním vyrovnat i jeden, ale je jich mnoho, což znamená, že Pán od nich vzal všechno. Pak pod štítem božské víry dodal, aby ho nevyděsili, ale zaútočili rychleji, ale pokud nemají takovou moc, neměli byste se snažit. A poustevník se modlil.

Další záchrana

Po těchto odvážných slovech se střecha jeho buňky jako by se rozvinula a světelný paprsek pronikl uvolněným prostorem. Démoni okamžitě zmizeli, bolest se zastavila a obydlí se stalo bývalým. Antony se modlil, povzbuzen Pánem, a celá ta nečistota se rozptýlila jako černý kouř.

Ale opět se ďábel nijak neusadil a tentokrát se rozhodl otestovat mnicha na srebroljubii tím, že mu podával stříbrnou misku. Ale když mnich pochopil, proč se to všechno děje, myslel si, že jídlo samo o sobě bude ďáblovi zahynout. A opravdu to okamžitě zmizelo.

Milosrdná víra

Příště se Satan jmenoval Bůh a Boží řemeslo (tak lstivě chtěl zlomit ducha reverenda). Ale to se mu nepodařilo. Pak poslal na svatého hyena divoké. Ale pak se svatý poustevník neotřásl, ale Pán unikl a poslal zlo tam, odkud přišlo.

Mnoho, velmi mnoho zákeřných zkoušek mu zařídil nepřítel, ale díky své neochvějné víře Svatý nikdy nespustil ruce, protože jeho spolehlivou zbraní byla modlitba ke Spasiteli, který vždy chránil svého spravedlivého služebníka.

Nyní 30. Ledna církev ctí pamětní den Antonia Velikého. Antonius Veliký opustil mnoho svých učení pro křesťany, ale tvořili je různí dobrolubané, protože sám nebyl církevním spisovatelem. V pokynech svatého Antonína Velký je celá Charta poustevnického života a jeho vnější řády.

Ikona Antonia Velikého (foto)

Zajímavá je skutečnost, že svatý vypadal docela mladě až do stáří, i když na ikonách ho zobrazují jako staršího. Na ikoně Antonyho Velikého je vidět, že má hustý platový vous a pronikavý pohled. Na ikonách může být zobrazen v pase nebo v plné výšce.

Na ikoně svatého Antonína Velikého je také vidět, že v rukou drží hůl ve formě kříže a Svatého Písma. Někdy mohou být poblíž zobrazeny zvony, které odpuzují démony a prase.

Mimochodem, nejstarší klášter a Chrám reverenda Antonína Velikého je v Egyptě stále zachován. Nachází se v Severní Arabské poušti a patří do koptské pravoslavné církve.

Před ikonou svatého Antonína Velikého se modlí za duševní a fyzické zdraví svých blízkých. Zajímavým faktem je, že svatý sám měl úžasné zdraví, navzdory svému těžkému asketickému životu.

Mnoho lidí se zajímá o otázky, v čem Svatý Antonín veliký pomáhá a jak se modlit. Ctihodný starší se modlí, aby posílil ve víře, učil pokoru, zbavil se démonických útoků, zachránil před nejrůznějšími pokušeními: závislostí na opilosti a kouření. Říká se, že pomáhá snáze snášet nemoci související s věkem a lidé, kteří se k němu modlí, žijí déle.

Modlitba Antonia Velikého začíná slovy "Ó, velký Boží milenec, Reverend Otče Antonie!"